Tajný ctitel 7.-Velká akce

15. září 2007 v 13:59 | Anči
Nebudu tady vykecávat a chtěla bych aby jste všichni kdo tuhle povídku tedka čte aby mi sem udělali komentář! Ráda bych chtěla vědět kolik lidí navštěvuje mé stránky! Já bych to zjistila nějakým programem který to počítá jenže ten mi nefukguje tak jestli by jste udělali aspon tu námahu a napsali aspon jedno slovo!Žádám vás o to plosííím!
Jinak se ještě omlouvám, že to sem dávám až teď, ale včera jsem to nějak nesthla. Doufám, že mi odpustíte. Jinak jsem se překonala délkou! Jo a je to trochu urychlený!:(

13.listopadu,ráno
Dívka se dívala z okna své ložnice a hoodně přemýšlela. Z okna měla co pozorovat. Venku bičoval vítr a zapovězený les se hýbal jakoby tančil nějakou píseň. Stromy se pohybovali do rytmu. Právě jako by se k nim chtěl přidat Hagrid, který mířil do zapovězeného lesa. Ale bohužel no možná bohudík zalezl do zavětří lesa. Dlouhá tráva na Bradavických pozemcích se vlnila jako moře a na jezeře byly vlny jak na oceáně. Listopadnové počasí bylo zkrátka na prd. Zima a Bradavičtí studenti jen čekali na to jak začne sněžit. Taky ještě aby ne pořád jen pršelo nedalo se jít ven a byla zima a kdo v té zimě má vydržet. Třeba takového Crabba a Goyla ty hřejou špeky, ale někdo kdo je stejně hubený jako dívka, která seděla a koukala na pozemky okenní tabulkou je to trošku jiná pohádka.
Dneska měla proběhnout akce roku! Večer se konal ples na počest Brumbálových narozenin. To bude bžunda. Ale nikdo nevěděl, že Bradavice zažijí ještě jednu akcičku. Tu měly obstarat dívky, které se mstí. No nezní to báječně!;)
Otevřela si okno a vykoukla ven. Lenka si připadala báječně! Sedla si na okenní parapet. Do vlasů jí foukal vítr připadala si jak víla bez starostí. Bez problému. Jakoby jí vítr vyfoukával z hlavy všechny problémy a starosti. Necítila zimu, vůbec jí taky zima nebyla. Ani to snad nebylo možné, protože když se tam dívala oknem vypadalo to, že je tam nejvíce pět stupňů nad nulou. Chtěla se rozletět. Rozletět do světa a nevrátit se, ale Bradavice byly skoro její domov. Nemohla by utéct a stejně by to nešlo. Bradavice jsou bráněny a chráněny moc silnými a mocnými kouzly.
Ale proč by taky utíkala! Má přátelé! A taky má nejlepší kamarádku bez, které by to už vzdala. Vděčila jí toho strašně moc! Ginny jí vytáhla z toho nejhoršího. Pomohla Lence se vzpamatovat. Poskytla jí přátelství. A to bylo to čeho si Lenka nejvíc vážila. Bez přátelů by jí bylo smutno a myšlenkama by musela prožívat všechny ošklivé věco znovu. Zavřela oči a na chvilku se zamyslela.
Otec stál u postele a něco mamince šeptal. Jeho hlas zněl vystrašeně a zároveň strašně smutně. Dívala se tam klíčovou dírkou a poslouchala.
,, Neříkej jí nic o mé smrti jen jí řekni, že jsem zemřela přirozenou smrtí." Povídala ležící postava.,,Nechci aby se kvůli mě trápila. Je ještě moc malá aby věděla o co jde."
,,Musím jí přeci říct co se stalo. Ona mi nebude věřit, že jsi v tak nízkém věku zemřela normální smrtí."Řekl tatínek a přitom už byl v hlase slyšet plačtivý tón.
Holčička tam stála jak přimražená a pořád měla oko přilepené ke klíčové dírce.
,,Vyřiď jí, že ji z celého srdce miluji!"Řekla chraptivým hlasem.,, A ty se netrap! MILUJI TĚ!!!" V tom se začala dusit a vydechla naposled.Tatínek složil hlavu na její hruďa začal tiše plakat.
,,Já tě taky miluji" Šeptal otec.,,Moc tě miluji!"
To už Lenka nevydržela a s plákotem vtrhla do ložnice a objala matku kolem ramen.
,,Mamííííí neeeee! Že nejsi mrtvá!!!! Že neeeee! Já nechci aby jsi umřela! Mám tě ráda mamíííí!" Kvílela holčička a svíjela se v křečích pláče.
Vrátila se do reality a Lence ukápla slza! To byla její nejhorší vzpomínka. Chtělo se jí začít plakat. Ale Lenka rychle zamrkala a zaklepala hlavou jakoby chtěla aby se jí tak vzpomínka vyklepala z hlavy. Potom se vzpoměla ještě na jednu vzpomínku.
Milovali se jako o život!Rozdávali si horké polibky po celém těle. Každý si projel jazykem každý milimetr těla druhého. Líbali se a nedokázali si představit, že by měla tahle noc někdy skončit.Když najednou dívka šeptla do ouška partnerovi ať na chvilku přestane. Chlapec tak učinil a dívka ho začala líbat nejdříve na rty. Jejich rty se spojili v polibek přeplněný láskou a touhou po druhém. Potom se přesunula níž na jejo svalnatou hruď. Hladila ho a libala.Udělala mu cucfleka a za to schytala facku, omluvně se na něj podívala a přesunula se ještě níž. Ale i on nebyl po zadu přehraboval se v jejich voňavých vlasech a škádlil ji kdesi dole v rozkroku. Líbilo se jí to. Mezitím ho líbala ona v rozkroku. Jeho penis se postavil do pozoru. Dívka ho hecovala a říkala si kdy už to bude. Strčila si ho do úst s konečně to propuklo.Udělal se jí do pusy a pak už se soustředila jen na to co jí udělá chlapec. Byla vzrušená o stošest. Kluk jí tam líbal a pak jí tam strčil prst. To ještě nic nebylo, ale radši se na ní podíval. Ale ona mu jen řekla.
,, Nepřestávej"
Líbilo se jí to, pak jí Tam strčil 2 prsty. Dívka zaskučela, ale jinak byla v pohodě. Jenže když už jí tam strčil 3 prsty bolelo jí to. Prosila ho ať toho nechá. Nechtěl hýbal jí ta s nima, ale pak přestal.Hned po tom oba usnuli jak dřeva. Usnuli vyčerpáním po tom úchvatném sexu.
Ráno........
Dívka se probudila, ale vedle ní žádný kluk neležel.
Nikdo nikde! Byl to hrozný pocit! Někdo jí využila a ona si ani napamatuje kdo to byl.
Tahle vzpomínka byla taky děsivá, ale pomohla jí z toho Ginny! Téhle dívce by Lenka složila do náruče všchno co měla. Byla jí strašně vděčná. Darovala by jí klidně třeba i muchlorobícího chroptala(Nevím jak se to píše)
Lenka zavřela okno a odebrala se na snídani. Sešla schody z Havrspárské společenské místnosti a namířila si to do velké síně. Šla pomalu jak šnek a nějak se jí ani nechtělo jíst. Konečně dorazila k velké síně a hned se jí zlepšila nálada když zahlédla Ginny jak na ní mává od Nebelvírského stolu. Zamávala zpátky na pozdrav a šla ke svému stolu.
Posnídala míchaná vajíčka a dýňovou šťávu a šla za Ginny. I když byl pátek tak se neučilo a holky měly volno pro sebe.
,,Ahooj!"Pozdravila Lenku vesele Ginny.
,,Ahoj!"Odpověděla Lenka a společně se vydaly do komnaty nejvyšší potřeby.
,,Tak jak se máš!" Zeptala se Ginny pozbudivým hlasem.
,,Docela dobře a ty?"
,,Jo já se mám vážně super!"Odpověděla Ginn.,,A jak se těšíš na večer!"
,,No trochu se toho bojím." Řekla prkenně Lenka.
,,No snad nepochybuješ nad mím geniáním nápadem."Zasmála se malá Weasleyová.
,,To ne, ale jistá si tím moc nejsem!"Řekla Luna!,,Když je dneska ten pátek třináctého!"Dodala na vysvětlenou.
Konečně došly ke komnatě. Ginny třikrát prošla kolem zdi a tam se objevili dveře. Vstoupily dovnitř a podívaly se na lektvar.
,,Takže dnes propukne měsíční příprava!"Řekla Ginny a přitom pečlivě promíchávala lektvar.,,Zjistila jsi na čem jsme se domluvily?"
,,Jo! Malfoy!,,Přitom vyslovení slova se lehce zatřásla odporem.,,Malfoy by tam měl jít ze svými kumpány Crabem a Goylem a Pansy Parkinsonovou. Ples začíná v sedum hodin. Oni tam půjdou asi tak lehce před sedmou. Co jsem slyšela tak půjde v černém společenském hábitu! Jo a tady máš jeho vlas."Dokončila svůj monolog Střelenka a podala Ginn blonďatý vlas.
,,Výborně!"Pochválila jí Ginn.,, Až se dostaneš na ples! Tak se na mě asi jistě bude někdo ptát! Tak jim jen řekni, že jsem si musela něco zařídit jo? Ale, že ještě příjdu! Ty pokud vím tam máš jít s kým?"
,,Nech se překvapit!" Odbila jí se smíchem Lenka!,,Vůbec to není důležité."
,,Tak dobře, ale musíš mi slíbit, že si tam vezmeš nějakýho pořádnýho kořena jasný?!"Smála se Ginny!,,Hlavně ne mýho bráchu joo?!"
Lenka se nepatrně uchechtla a odvrátila řeč jinam.
,,Co budeš dělat ještě s tím lektvarem?"
,,No už tam jen přidám pár věci a bude to!"
,,A s kým bys tam měla jít ty?" Zeptala se Lenka.
,,Ty se taky nech překvapit.."Odbila jí Ginn stejně jako před tím Lenka.
Potom už se Lenka s Ginny vydaly každá do sých ložnic! Aby se stihly pořádně připravit. Sice bylo dopoledne, ale Lenka ještě ani nevěděla jaký si vezme společenský hábit. Přece jenom jich měla asi sedum.
Šest hodin večer!......
Lenka na sebe právě pouštěla horkou vodu a zpívala si vánoční písničky přece jen už se docela blížily. Zavřela vodu a zabalená v ručníku vyšla z koupelny za ní se valily mraky horké páry a šeříkové vůně. Utřela se, usušila si vlasy a vyčarovala si na hlavě slušivý účes. Vybrala si svtětle modré šaty a k tomu tmavě modré střevíčky. Oblékla se a několikrát se otočila kolem zrcadla. Velice jí to slušelo. Ještě se na uši dala stříbrné naušnice a zašla do koupelny aby se namalovala. Zrcadlo bylo stále zamlžné a tak ho Luna otřela rukou nejdříve tam udělala srdíčko a potom ho celé ještě jedno otřela ručníkem.
Udělala si na svoje velké oči modré stíny. No teda ne na oči ale na oční víčka. Lehce si narůžověla tvář a na své rty si dala trochu červeného lesku. Ještě jednou se v pokoji otočila před zrcadlem a vyrazila na ples. Cestu si trošku prodloužila, takže šla o patnáct minut déle, protože měla do sedmi ještě dvacet minut času. Šťastně si poskakovala chodbami a tancovala si. A pak si vzpoměla ještě na jednu vzpomínku.
Holčička šťastně poskakovala mezi všemi hosty. Slavila své šesté narozeniny. Měla krásné růžové šatičky a na uších měla pověšené ředkvičky. Které jí ladili k šatům. Poskakovala mávala ručičkami a byla neuvěřitelně šťastná. Doběhla k tatínkovi, kterému skočila na záda ten se s ní začal pohupovat do rytmu.
Držel jí za nohy a malá Lenka měla ruce nahoře a dělala jako, že létá. Přimotala se k ní její maminka a chytla jí za ruce a Lenka na taťkových zádech s maminkou tancovala.
Maminka si ji převzala postavila ji na zem, chtila za ruku a dovedla jí až k obrovskému dortu s šesti svíčkami. Všichni nashormáždění hosté se postavili kolem nich a Lenička se nadechla a sfoukla všechny svíčky najednou. Tatínek s ní začal tancovat a všichni hosté se začali párovat a taky tančit. Maminka si stoupla za Lenku a začala tancovat s nimi.
Tohle byla nádherná vzpomínka a za dva roky maminka umřela a taťka už nebyl jako dřív. No, ale teď už Lenka nemyslela na žádnou vzpomínku dala se do běhu a udýchaná dorazila právě na začátek slavnosti. Čtyři velké stoly zmizly a místo nich tam byla kupa malých stolků. Síň už byla plná. Nebylo tam se skoro hnout. Rozhlédla se a konečně našla místo vedle svých přátel. Rozhlédla se a všimla si mnoha známých lidí, byl tady Ministr Popletal a mnoho dalších lidí z ministerstva. Rozhlédla se a u nedalekého stolu uviděla Goyla, Crabea a Pansy, která se nedočkavě rozhlížela a pořád se otáčela k vchodu do velké síně. Lenka se při pohledu na ní jak očekává Malfoye uchechtla.
,,Jinak ahooj!" Pozdravila Rona Hermionu a Harryho.,, Promiňte nějak jsem se zamyslela."Řekla Luna a usmála se na ně.
,,Čau!"Odpověděli sborově.
,,Kolik, že je Brumbálovi?"Zeptal se Ron Hermiony.
,,Rone kdyby sis přečetl dějiny tak by jsi to věděl. A nebo kdyby jsi poslouchal při hodinách. Jenže ty spíš! Tak to je potom těžké. Když něco potřebuješ vědět." Řekla Hermiona a potom zabila Rona pohledem.
Lenka je pobaveně sledovala a pak se otočila k Hermioně, která byla ještě trošku nabručená.Ron už se chystal něco říct, ale v tu chvíli se zeptala Lenka.
,,Jo Hermiono! Kolik mu teda vlastně je já to taky nevim.." Zatvářila se svatoušsky Luna. A Ron se na ní sladce usmál.
,,Ach jo ty taky asi moc nedáváš pozor při hodinách dějin co?"Řekla otráveně Hermi.
,,No ono to moc nejde." Podívala se na ní omluvným výrazem.
,,Dneska v osm hodin mu bude sto." Řekla Hermiona.
,,Ty jo ten je ten pěkně s...."Řekl udiveně Harry, ale to už nedopověděl protože promluvil Brumbál.
,,Všechny vás srdečně vítám a děkuji vám, že jste se dostavili na moji menší oslavu narozenin." Řekl a při slově menší přidal na důrazu a rozpřáhl ruce jako by chtěl celý sál obejmout.,, V osm hodin mi bude sto let" Hermiona se povíšeně na všechny podívala a probodla je pohledem.
V tom někdo začal od vchodu sálu zpívat.
,,Happy Birthday to you! Happy Birthday to you!" Draco Malfoy se rozeběhl šťastně k Brumbálovi a začal ho objímat. Celá velká síň se smála a ukazovala si na Malfoye. Všichni se smáli jak Malfoy zpíval. Nezpíval svým rázným hlasem. Ale zpíval úplně přitepleným hlasem. A zpíval taky pěkně falešně. A zpíval dál.
,,Happy Birthday dear Albusi! Happy Birthday to you!" Malfoy políbil Brumbála na ústa a pěknou chvíly ho k sobě mačkal. Brumbál ho od sebe konečně odlepil a dusil v sobě smích.
Draco se sebral a utekl pryč. Celý velký sál se smál až se za břicho popadal. Brumbál se válel po zemi a svíjel se v křečích smíchu. Ron, Harry, Hermiona a Lenka měli záchvaty smíchu a nešlo jim to přestat. Pansy, Crabe a Goile se snažili bít neviditelní a vůbec se nesmáli. Pansy vypadala, ž má na krajíčku asi kvůli tomu, že se její kluk zbláznil a ztrapnil. Po chvíli se sál uklidnil a Brumbál poručil dát na stoly jídlo. Za nedlouho se k nim přidala Ginny a ta měla pořád výtlem. Lenka si s Ginny poposedly trošku dál a povídaly si.
,,Tak co jaký to bylo?"Ptala se Ginny.
,,Hele naprosto skvělý! Celá velká síň měla záchvaty smíchu. A jaký byl polibek s Brumbálem."Vyptávala se se smíchem Lenka.
,,No má strašně suchou pusu. Hrůza. Ale jinak dobrý. No Mylfoyvi jsem upravila pamět takže si bude myslet, že to opravdu udělal....................
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lenča Lenča | E-mail | Web | 15. září 2007 v 19:48 | Reagovat

páni tak to je mazec já sem dostala takovej zachvat!!!!!!! fakt to se ti povedlo!!!

2 Miraella Miraella | Web | 16. září 2007 v 11:25 | Reagovat

Bože! :D:D Mám výtlem, je to boží! Jasně, je tam pár hrubek a taky Goyle se píše s tvrdým, ale pokud jde o tebe, jsem ochotna to akceptovat, protože ty to vyvážíš fantazií a hlavně humorem. Mám tuhle povídku dost ráda, těším se na pokračování :-)

3 Anči Anči | 16. září 2007 v 11:51 | Reagovat

Lenča: Moc ti děkuju! Já jsem se při tý myšlence málem zakuckala! Protože mě to napadlo když jsem zrovna jedla:D:D

Miraella:Moc moc moc moc ti děkuju! Ale s tou fantazii to přeháníš!:)) Jinak já a český jazyk nejsme blízcí přátelé! Jsi moje zlatko děkuju ti moc!

4 Nelčik Nelčik | E-mail | Web | 16. září 2007 v 13:08 | Reagovat

kdybych neseděla na židli asi už bych ležela na zemi mrtvá smíchy :D....fakt good.....povídku sem začala číst až dneska, ale stojí to za to....díky bohu za vynález jako je židle :D....

5 Miraella Miraella | Web | 16. září 2007 v 13:25 | Reagovat

Vidíš? Říkám ti, že máš úžasný smysl pro humor a fantazii máš a nereptej! :D

6 Anči Anči | 16. září 2007 v 15:48 | Reagovat

Nelčík: moc ti děkuju, jo ještě, že je vynalezená židle! Bez ni bych už byla na zemi kvůli tomu jak mě chválíte!J8 si to nezasloužím!

Miraella:Ne nevidim...Jsem totiž slepá!

7 Miraella Miraella | Web | 16. září 2007 v 18:28 | Reagovat

Anči: Fakt? :D Hele, a když jdeš na záchod a utíráš se, trefíš se na zadek papírem nebo rukou, když na to nevidíš? :D:D

8 Anči Anči | 16. září 2007 v 18:51 | Reagovat

Miraella: Já už to mám vymakaný víš! Jsem si po tech třinácti letech zvykla rozumíš!?:D:D...To vždicky najdeš jednu půlku pak druhou a veprostřed se mám utřít!!!:DTakže většinou papírem!

9 ajvi ajvi | E-mail | Web | 18. září 2007 v 11:21 | Reagovat

Ahojky, máš pěkný povídky!! Ta povídka byla kráásnáá, sem se i natlemila, je mi skoro chudáka Malfoye líto:)

10 Anči Anči | 18. září 2007 v 16:14 | Reagovat

ajvi: Líto? Dit je to parchant! Teda v tyhle povídce

11 Anči Anči | 18. září 2007 v 16:15 | Reagovat

Jinak moc díky!

12 luckily luckily | 29. září 2007 v 17:09 | Reagovat

ahoj, docela dobrý, ale souvisí to s tou předešlou povídkou????:-O

13 Merisa Merisa | Web | 3. listopadu 2007 v 10:49 | Reagovat

chudášek můj kulíšek dlášek :DD

14 Mongara Mongara | 9. prosince 2007 v 17:22 | Reagovat

Nejlepší bylo: Řekla Hermiona a potom zabila Rona pohledem. :D:D:D Je to vážně super!!

15 Sabisek Sabisek | 19. března 2008 v 18:00 | Reagovat

chybí ti 6

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama