Životem o krok dál

16. února 2009 v 16:56 | Anči
Svět je docela fajn. Ale jen dokud se něco neposere. Dětství je tak bezstarostné, tak klidné. Co mají děti na starost? Snad to, jestli se jim neztratil plyšák? Nebo jestli mají nebo nemají co cucat. Ale co když najednou člověk dostane rozum.(Lepší by bylo, kdybych ho nikdy nedostala.) A co když začne řešit věci z jiné stránky. Co je důležité? Vzdělání? Kultura? Co ještě? Svět je složitý. Trvá dlouho než se pochopí aspoň z jedné tisíciny, z jedné desetitisíciny, sto...
Nepřipadám si starší. Jak ráda bych se starala o lego, o malý umělý miminka.
Nechci stárnout. Nechci mít potíže. Nechci nic...Snad jen bezstarostný život.
Ale to nejde. Tak sakra, Anči, otevři oči...



Dneska je mi patnáct. Už můžu.*směje se tomu, jak jí všichni říkaj, že už může.*
-jak říkám: To je demence.:D
Nemůžu, protože nikoho nemám.:D

Nepřipadám si starší, jak už jsem řekla.
Jedna dotyčná osoba mi oznámila, že vypadám na třináct a půl.:D A rozumově? To bych radši neřešila.
Někteří lidi si myslej, že patnáct je óóó panečku věk.*klepe si na čelo*
Akorát už je to všechno na mě. Né, že bych snad něco prováděla, ale jen pro ten pocit. A ještě k tomu sebou musím tahat ten toaleťák hnusnej.:D(občanka)

Nevím, co psát. Je to hrozně dojemný.;-(:D
-víte, co je na tom nejlepší? Že většina lidí ví, že mám narozeniny jen díky tomu, že jim přijde oznámení na icq.:D
No nic.

Pokrok je v jedný věci. A to, že snad nepíšu tak šíleně, jako když jsem oznamovala, že je mi čtrnáct. Stydím se za moji trapnou minulost. Snad jsem trošku rozumově vyspěla. Ale nějak bych to nepřeháněla.

Přijímám pugéty a tabulky čokolád.:D:D *joke*:D nejradši mám mléčnou:D
________________________________________

ještě tak okrajově:
Mám prázdniny, stačil mi jeden den a už jsem totálně znuděná a stýská se mi po lidech ze třídy, školy, ale hlavně po něčem trošku akčním.

Povídky- nejde to, je to trapný. Je to demence.:)

Moje nálada kolísá od dvacítky k šedesátce.(stovková stupnice)
Nechápu, proč je to tak těžký octnout se v pozitivu. Jako bych to ani nebyla já.*drbe se na hlavě* no sakra.:D

Mám chuť se smát. Proč to nejde...

Mějte se fajn. Dík, že vás mám.

Vaše patnáctiletá Anči
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Rony Rony | Web | 16. února 2009 v 17:35 | Reagovat

Zítra si to přečtu ještě pozornějc a napíšu plnohodnotnější komentář. Musím ti popřát, protože dneska už se sem zjevně nedostanu.

Všechno nejlepší, hodně lásky, zdraví, štěstí...všechno nejkrásnější (sakra to je neoriginalita)...:-*:-*

*hází Aničce mléčnou čokoládu a pugét patnácti krásných černých růži, připojí vzdušný polibek, otočí se na podpadku a mizí ze zajetí internetu* :-*

2 Mongara Mongara | 16. února 2009 v 22:14 | Reagovat

Ou, to vyznělo maličko... melancholicky ;)

Ale jen maličko; přesně jsi popsala pocity, jaký často prožívám já :) Ale náhodou - na svou sedmnáctku se těšim. Tady, jak říkáš, nejde o věk, ale o rozumovou vyspělost. Chci bejt rozumná, ale nechci, aby to ostatní očekávali, že ano? :D

No nic, užívej prázdniny, jo a abych nezapomněla...

VŠECHNO NEJLEPŠÍ!

3 Afgreki Afgreki | Web | 17. února 2009 v 10:25 | Reagovat

Ty jsi hyperaktiv :)))

Já...no...vlastně si myslím, že patnáctkou je člověk o kus dál. A že je to ó věk. Mě to třeba brání ve spoustě, ehm, věcech a ani nevíš co bych dala za to, abych byla na tvém místě. Zní to nanejvýš hloupě a uboze, ale je to tak.

A teď k přání. Moje milá trhá patnáctiletá velká Aničko. Přeju ti jen to nejlepší, aby si stále na ostatní přenášela svůj optimismus a skvělou náladu, jsi úžasná osoba, jedinečnej člověk. Pro mě se patnáctkou rozhodně neměníš. Ráda tě můžu míž už jedině víc :)))

4 Lucynda Lucynda | Web | 19. února 2009 v 21:59 | Reagovat

U mě taky když mi bylo patnáct se absolutně nic nezměnilo... Nevim, někdy bych si přála být starší, někdy mladší a užívat si dětských bezstarostných radostí... Jinak přeju všechno nejlepší, hodně štěstí, zdraví, lásky... :o)

5 Miraella Miraella | Web | 21. února 2009 v 17:39 | Reagovat

ty jedna obrovskááá:D

tak čokoládičku, jo? jen počkej, až si tě s fíkem vykrmíme:D

6 Anči Anči | 22. února 2009 v 18:30 | Reagovat

Rony-Děkujů:-* jůůů, mléčná milka, tak přiď zas.:D

Mongara-Melancholicky? ou, to nebyl úmysl, ikdyž stárnutí?:D ano, přesně tak..Rozum, jejéj:D Děkuji ti:)

Af- No, brání..jen tak mezi náma. Myslim, že kdo chce dělat zakázaný, třeba, ehm věcech, tak je dělá. A ty nejsi výjimkou, víď?:D Ale to nevadí, já si myslím, co si myslím a ty si taky dělej, co chceš.:) Moc ti děkuji, jsi skvělá.:)

Lucynda-U mě, teda zatím, taky ne..:D Dík.:)

Miů- Tak jó!:D:D:-* *těší se na hromady nejdražší vynikající čokolády.:D*

7 šarlot šarlot | Web | 24. února 2009 v 22:02 | Reagovat

Tak konečně se k tomu tady dostávám. Takže Aničko, ty naše sluníčko :D. Jsem moc ráda, že tě znám už tak dlouho a že spolu pravděpodobně budeme dál chodit do třídy, nebo aspoň do vedlejších na střední škole. Užívej si to, že už teda můžeš :D... platit dražší vstupné a jízdné :D. Doufám, že jsi si užila svůj velký den i oslavu, která bych řekla, že se skvěle podařila :).

Krásné narozeniny :).

8 Kristin Kristin | Web | 1. března 2009 v 0:39 | Reagovat

Aaaaa, naše Ančinka, vím, že píšu opravdu brzo, ale jak jsem říkala na oslavě :D ... Vždycky budeš naše a my tě nedáme ! Ať už to dopadne jakkoliv, ať jsme každá jinde, vždycky kdykoliv by si potřebovala budu tady ..my všichni =) Znamenáš pro mě hodně, už si to nedokážu představit bez tebe, bez Vás všech .. ale člověk musí jít dál a život nečeká, i když nám to moc rychle utíká :) Tak si ho užívejme, nezáleží na tom, kolik nám je, ale na kolik se cítíme =)

Vše nej a ať ti vyjdou všechny sny :)

9 Anči Anči | 1. března 2009 v 15:28 | Reagovat

*dojatě*

DÍKY!:-*

10 Já | 21. června 2009 v 21:34 | Reagovat

Sem napište komentář Hoj

11 Já | 21. června 2009 v 21:41 | Reagovat

Sem napište komentář Dětští hrozné,alkoholisti v rodině,hlad a bordel furt u nás byl. V pěti letech již policii xkrát volal sem. V díře doslova poté žil sem,kamarády kvůli tomu brát si k sobě nemoh sem. Teď mi třicet let bylo v dubnu,a neslavil sem je. Již dlouho svoje narozeniny neslavím,již dlouho životem bloudím. Nic se mi nevede,nic nefunguje pomalu. Milovanou nemám,ačkoliv toužím po ni já. Třicet let mi je,a,vše v čudu čím dál víc je. Jak dál,když ani práci nemám,když milovanou nemám.

12 Já | 21. června 2009 v 21:49 | Reagovat

Hrozné jest je,když Osud mi jasně najevo dává,že trpěti musím čím dál víc. Tak proč to neskončit,proč se o svůj vzhled starám stále,když vím že zle skončím. K čemu si zuby pořád čistit-ha,když stejně špatně skončím. Deprese čím dál víc mám,či jak to nazvati. Třicet let mi je,a pořád nešťastný sem. Možná jen s tím rozdílem,že si toho čím dál více vědom sem. Z Veselí nad Luznicí sem,nesnáším to tady. Nesnáším tohle Město,nesnáším arogantnos-hloupost. Snad kdybych zdědil milióny,pak bych žít začít moh,ha ha.

13 Já | 21. června 2009 v 21:57 | Reagovat

Léto máme,a já sílu již nějak na nic nemám. Říkám si:kdo mi pomůže,kdo,mě zachrání. Zázrak snad? Půjdu ven,a,Anděl v ženské podobě mě snad zastaví,a život můj zachrání? Přijde ke mě snad štěstí,a najednou život krásný budu mít? Hm,to asi ne,to vážně ne. Jednoho dne prostě a jednoduše padnu k zemi,a vše skončí. Tedy doufám že pak šťastný budu,doufám. Ale chtěl bych ještě tady v životě něco krásného prožít!! Ale ať dělám co dělám,nic nevychází mi! Prostě a jednoduše,každý den horší je. Sny hrozné mívám!

14 Já | 21. června 2009 v 22:04 | Reagovat

Pořád si myslíte některý z vás,že jste na tom špatně? Můj životopis na mnohem delší psaní by bylo,ale co s toho. Zdár

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama